Zillertal a Wilder Kaiser 2012

V půlce letošního roku sem začal pomalu propadat trudomyslnosti, že se snad letos nikam ven za lezením nedostanu...byl sem furt zabitej v Pze v práci a tak jediným vysvobozením z nekonečné spirály práce =D byly aspoň víkendový výjezdy po našich luzích a hájích =).
Nicméně s koncem léta začala akce Rakousko získávat jasnější obrysy a volba padla na prodlouženej zářijovej víkend.

Den D se přiblížil a tak 25.9. navečer vyrážíme směr Bundesrepublik a Esterajch ;) Předpověď počasí byla trochu nestálá, ale nejlíp vycházela na Zilloš ;) Kolem jedenáctý večerní projíždíme krásně osvětlenym Mnichovem a po druhý hodině ranní vjíždíme do tunelu z Mayrhofenu do Ginzlingu.

jeden z mnichovských tunelů

Docela mě překvapilo, když sem vylez po 6ti hodinách z auta, jaký tam bylo teplo =) u nás skoro mráz a tady příjemně. No nic je čas jít spát =D

Day 1

Ranní probuzení s listím ve spacáku bylo docela fajn =D bylo lehce pod mrakem, ale bez deště ;) Po vysoukání se ze spacáku mohl člověk konečně obdivovat přilehlý kopce, kde se místy válel novej sníh =)
Po snídani a dalších ranních nezbytnostech jsme vyrazili do asi nejznámější oblasti Zilloše Ewige Jagdgründe. Cestou nahoru začíná trochu mžít a začíná se vkrádat pocit nejistoty...po příjezdu na parkáč jdem obhlídnout místní klenoty =)

Häuptling

Sice lehounce poprchává a nahoře v kopcích chumelí o stopéro, ale přeháňky jsou tak 10ti minutový a za chvíli je skála krásně suchá =) takže neváháme a jdem pro matroš a hurá na Häuptling. Na rozlez jdeme na 08/15, což je fakt nejlepší rozlezovka co sem kdy lez. Super na seznámení se s matrošem, kterej mi tady učaroval.

08/15 za 5b na rozlez fakt paráda

Postupem času se k nám začínaj přidávat i další lezci a tak je tu chvílema docela rušno. Oblezeme pár cest na Häuptlingu a ptže přes potok vidíme, jak se místňáci neserou se zákazem ? (co sem zvládnul přeložit =D ), tak jdeme na Wig prolízt krásnýho sokola El Schuppo za 6a+, který docela prověří a pak na dolez Lisa Links, to už ale v dolezu začíná fakt chcát a tak to bereme ledovou řekou rovnou do auta....

Bro v Sechsplosion 6c

El Shuppo 6a+

Häuptling a za ním Hoher Riffler (?)

Day 2

Druhej den ráno není úplně příznivý počasi, všude hmla a v noci docela pršelo, takže po snídani naše volba padá na rest na místní Éčkový ferratě. V Ginzlingu se stavujem v íčku pro nějaký mapy a pak už valíme od parkáče přes Ginzling Wald k nástupu ferraty Nasenwand, kteroužto můžu s klidným svědomím doporučit každýmu na kvalitní restday ;). Člověk se na ní krásně protáhne a místy musí i trochu zabrat ;) Za to se nabízej krásný výhledy do údolí a na okolní kopce. Má převýšení přes 300 m a je dlouhá víc než 600 m. Takže zábava aspoň na 3 hodinky, když se to jde v klidu.

nástup ferraty

vodorovná pasáž před Bunkerwandem

žebříky tam jsou fakt epes

Gaulspitze v mlze

"nejtěžší" Éčková pasáž

in da air

 Během výstupu se udělalo krásně, takže byl i pořádnej sunshine ;) krom sněhový bouře jsme na ferratě zažili veškerý počasí =D

dole na parkáči samý český auta ;)

tibetskej most

pohled směr Begrstation a dál

Yezus na naftu

Na závěr dne se ještě dolejzáme na bouldro-lanovejch kamenech u parkáče...no cesty jako víno =D

Day 3

Dneska ráno je to úplně o něčem jinym než včera. Svítí slunce a vypadá to na sunshine day =) zajedem do Mayrhofenu do Špáru pro gagačku a pívo a pak míříme zase na Ewige.

Tristner

 Nahoře je krásně a tak si to lezení dneska fakt užíváme. Na slunci teplo a ve stínu podmínka =) původní plán byl zkusit od vody Hallo Herman 7a a Meister Propper za 7a+, ale zřejmě upouštěli přehradu a nástupy byly pod ledovou vodou =D tak zase oblezeme 6cčkama a 7áčkama Häuptling a pak jdeme na Wig a Wam.

Indianerdachl

nádherný ladící 6c od Markuse

Wig

Tam se našroubujeme do jednoho moc pěknýho vzdušnýho 7b (?), který má bohužel proteklej vršek a nakonec skončíme na Maracuje 7a. Nádherná linka po takovejch šlupkách, kde jsou 2 bouldry (aspoň pro mě jako prcka =D ) v OSu padám v poslednim těžkym kroku =/ no nic říkám si, dám druhej pokus. Mezitim to zkouší bro a poslední těžkej krok není schopen udělat a tak to asi 8x opadá a ptže už padá tma, tak je nucen tam nechat poslední presku...

Day 4

Rozkaz zněl jasně... vytáhnout presku z Maracuji ;) normálně se mi v noci o tý cestě i zdálo =D asi sem fakt postiženej =D nicméně po snídani razíme do Ewige. Na skalách nikdo a ještě nás překvapuje Milka u Wigu =) docela jsme ji zaujali a tak si tam s náma chvíli povídala =D teda až po té, co se mi podařilo úspěšně přelízt prvním dnešmím pokusem onu cestu =) pak proběhlo nějaký zbližování s Milkou a brození se tou ledárnou zpátky na parkáč.

erudovaná kontrola na smotávání lana

ice ice baby =D

Po přelezu následoval přesun do Kaisru, kde byl v plánu Elmauer Halt (2344 m n. m.) a další den nějaký vícedýlky. 

příjezd do Kaisru

stoupáme suťoviskem ke Grutenhütte

hmla bude za chvíli všude

Na parkáč u Wochenbrunner Almu jsme dorazili okolo 13tý, hodily se do gala a mazali jsme směr Gruttenhütte (1619 m.n.m). Tam jsme dorazili asi po 45 minutách chůze. Na chatě jsme lehce posvačili, nakrmili místní ptactvo =D a valili vstříc střeše Kaisru.

místní ptactvo ;)

Našim směrem nejde nikdo, ale proti nám jde tak 8 skupin lidí. Jeden němec říká, že to máme tak tak...cesta pod nástup "ferraty" je docela zdlouhavá. Samotný ocelový lano začíná někde ve 2000 m.n.m. a oproti Nasewandu je to docela bída. Ale co, stále stoupáme místy jištěným, místy nejištěným terénem. Čím jsme vejš, tim jsou lepší panoramata na válející se mlhy.

cca 1900 m.n.n 

mlha přede mnou, mlha za mnou

asi nejhezčí "žebříkový" místo

Zhruba v 17h se dostáváme do nejlepší "kovový" pasáže, vlevo od nás se v kotli vaří mlha a okolo nás to taky začíná houstnout... za 45 minut jsme na vrcholu Elmauer Haltu. Do údolí není vůbec vidět a koukáme jen na moře z mraků. Super podívaná.

kotel 

zas ňákej drát

okno do kotle

pod bivakovou boudou

vrcholový kříž

výhledy z 2344 m.n.m

Po asi 10 minutách na vrcholu se celej vrchol ponoří do mlhy a tak začínáme sestup, než nás to úplně pohltí. V boudě dáme rychlou sváču a mažeme dolů, než bude totální tma. Vlhkost kondenzuje všude...takže o zábavu postaráno, žebříky kloužou jako sviň =D...nakonec nás lapí totální mlha a pak i tma a nakonec i mžení...

pohled z bivakový boudy

alpskej mlok

To už jsme naštěstí z nejhorší pasáže pryč, a tak za svitu čelovek hledáme cestu mezi miliardou naklouzanejch kamenů. Zhruba v 1800 metrech se mžení pomalu mění v déšť na to, aby na Gruttenhütte už regulérně chcalo =D K autu dorážíme ve 20:30. Ptže je hnusně, tak zejtřejší plán na vícedýlky vypouštíme a volíme ústup domů....

 That's all folks

P.S. Snad někdy střihnu video ;)