V půlce letošního roku sem začal pomalu propadat trudomyslnosti, že se snad letos nikam ven za lezením nedostanu...byl sem furt zabitej v Pze v práci a tak jediným vysvobozením z nekonečné spirály práce =D byly aspoň víkendový výjezdy po našich luzích a hájích =).
Nicméně s koncem léta začala akce Rakousko získávat jasnější obrysy a volba padla na prodlouženej zářijovej víkend.
Den D se přiblížil a tak 25.9. navečer vyrážíme směr Bundesrepublik a Esterajch ;) Předpověď počasí byla trochu nestálá, ale nejlíp vycházela na Zilloš ;) Kolem jedenáctý večerní projíždíme krásně osvětlenym Mnichovem a po druhý hodině ranní vjíždíme do tunelu z Mayrhofenu do Ginzlingu.
 |
| jeden z mnichovských tunelů |
Docela mě překvapilo, když sem vylez po 6ti hodinách z auta, jaký tam bylo teplo =) u nás skoro mráz a tady příjemně. No nic je čas jít spát =D
Day 1
Ranní probuzení s listím ve spacáku bylo docela fajn =D bylo lehce pod mrakem, ale bez deště ;) Po vysoukání se ze spacáku mohl člověk konečně obdivovat přilehlý kopce, kde se místy válel novej sníh =)
Po snídani a dalších ranních nezbytnostech jsme vyrazili do asi nejznámější oblasti Zilloše Ewige Jagdgründe. Cestou nahoru začíná trochu mžít a začíná se vkrádat pocit nejistoty...po příjezdu na parkáč jdem obhlídnout místní klenoty =)
 |
| Häuptling |
Sice lehounce poprchává a nahoře v kopcích chumelí o stopéro, ale přeháňky jsou tak 10ti minutový a za chvíli je skála krásně suchá =) takže neváháme a jdem pro matroš a hurá na Häuptling. Na rozlez jdeme na 08/15, což je fakt nejlepší rozlezovka co sem kdy lez. Super na seznámení se s matrošem, kterej mi tady učaroval.
 |
| 08/15 za 5b na rozlez fakt paráda |
Postupem času se k nám začínaj přidávat i další lezci a tak je tu chvílema docela rušno. Oblezeme pár cest na Häuptlingu a ptže přes potok vidíme, jak se místňáci neserou se zákazem ? (co sem zvládnul přeložit =D ), tak jdeme na Wig prolízt krásnýho sokola El Schuppo za 6a+, který docela prověří a pak na dolez Lisa Links, to už ale v dolezu začíná fakt chcát a tak to bereme ledovou řekou rovnou do auta....
 |
| Bro v Sechsplosion 6c |
 |
| El Shuppo 6a+ |
 |
| Häuptling a za ním Hoher Riffler (?) |
Day 2
Druhej den ráno není úplně příznivý počasi, všude hmla a v noci docela pršelo, takže po snídani naše volba padá na rest na místní Éčkový ferratě. V Ginzlingu se stavujem v íčku pro nějaký mapy a pak už valíme od parkáče přes Ginzling Wald k nástupu ferraty Nasenwand, kteroužto můžu s klidným svědomím doporučit každýmu na kvalitní restday ;). Člověk se na ní krásně protáhne a místy musí i trochu zabrat ;) Za to se nabízej krásný výhledy do údolí a na okolní kopce. Má převýšení přes 300 m a je dlouhá víc než 600 m. Takže zábava aspoň na 3 hodinky, když se to jde v klidu.
 |
| nástup ferraty |
 |
| vodorovná pasáž před Bunkerwandem |
 |
| žebříky tam jsou fakt epes |
 |
| Gaulspitze v mlze |
 |
| "nejtěžší" Éčková pasáž |
 |
| in da air |
Během výstupu se udělalo krásně, takže byl i pořádnej sunshine ;) krom sněhový bouře jsme na ferratě zažili veškerý počasí =D
 |
| dole na parkáči samý český auta ;) |
 |
| tibetskej most |
 |
| pohled směr Begrstation a dál |
 |
| Yezus na naftu |
Na závěr dne se ještě dolejzáme na bouldro-lanovejch kamenech u parkáče...no cesty jako víno =D
Day 3
Dneska ráno je to úplně o něčem jinym než včera. Svítí slunce a vypadá to na sunshine day =) zajedem do Mayrhofenu do Špáru pro gagačku a pívo a pak míříme zase na Ewige.
 |
| Tristner |
Nahoře je krásně a tak si to lezení dneska fakt užíváme. Na slunci teplo a ve stínu podmínka =) původní plán byl zkusit od vody Hallo Herman 7a a Meister Propper za 7a+, ale zřejmě upouštěli přehradu a nástupy byly pod ledovou vodou =D tak zase oblezeme 6cčkama a 7áčkama Häuptling a pak jdeme na Wig a Wam.
 |
| Indianerdachl |
 |
| nádherný ladící 6c od Markuse |
 |
| Wig |
Tam se našroubujeme do jednoho moc pěknýho vzdušnýho 7b (?), který má bohužel proteklej vršek a nakonec skončíme na Maracuje 7a. Nádherná linka po takovejch šlupkách, kde jsou 2 bouldry (aspoň pro mě jako prcka =D ) v OSu padám v poslednim těžkym kroku =/ no nic říkám si, dám druhej pokus. Mezitim to zkouší bro a poslední těžkej krok není schopen udělat a tak to asi 8x opadá a ptže už padá tma, tak je nucen tam nechat poslední presku...
Day 4
Rozkaz zněl jasně... vytáhnout presku z Maracuji ;) normálně se mi v noci o tý cestě i zdálo =D asi sem fakt postiženej =D nicméně po snídani razíme do Ewige. Na skalách nikdo a ještě nás překvapuje Milka u Wigu =) docela jsme ji zaujali a tak si tam s náma chvíli povídala =D teda až po té, co se mi podařilo úspěšně přelízt prvním dnešmím pokusem onu cestu =) pak proběhlo nějaký zbližování s Milkou a brození se tou ledárnou zpátky na parkáč.
 |
| erudovaná kontrola na smotávání lana |
 |
| ice ice baby =D |
Po přelezu následoval přesun do Kaisru, kde byl v plánu Elmauer Halt (2344 m n. m.) a další den nějaký vícedýlky.
 |
| příjezd do Kaisru |
 |
| stoupáme suťoviskem ke Grutenhütte |
 |
| hmla bude za chvíli všude |
Na parkáč u Wochenbrunner Almu jsme dorazili okolo 13tý, hodily se do gala a mazali jsme směr Gruttenhütte (1619 m.n.m). Tam jsme dorazili asi po 45 minutách chůze. Na chatě jsme lehce posvačili, nakrmili místní ptactvo =D a valili vstříc střeše Kaisru.
 |
| místní ptactvo ;) |
Našim směrem nejde nikdo, ale proti nám jde tak 8 skupin lidí. Jeden němec říká, že to máme tak tak...cesta pod nástup "ferraty" je docela zdlouhavá. Samotný ocelový lano začíná někde ve 2000 m.n.m. a oproti Nasewandu je to docela bída. Ale co, stále stoupáme místy jištěným, místy nejištěným terénem. Čím jsme vejš, tim jsou lepší panoramata na válející se mlhy.
 |
| cca 1900 m.n.n |
 |
| mlha přede mnou, mlha za mnou |
 |
| asi nejhezčí "žebříkový" místo |
Zhruba v 17h se dostáváme do nejlepší "kovový" pasáže, vlevo od nás se v kotli vaří mlha a okolo nás to taky začíná houstnout... za 45 minut jsme na vrcholu Elmauer Haltu. Do údolí není vůbec vidět a koukáme jen na moře z mraků. Super podívaná.
 |
| kotel |
 |
| zas ňákej drát |
 |
| okno do kotle |
 |
| pod bivakovou boudou |
 |
| vrcholový kříž |
 |
| výhledy z 2344 m.n.m |
Po asi 10 minutách na vrcholu se celej vrchol ponoří do mlhy a tak začínáme sestup, než nás to úplně pohltí. V boudě dáme rychlou sváču a mažeme dolů, než bude totální tma. Vlhkost kondenzuje všude...takže o zábavu postaráno, žebříky kloužou jako sviň =D...nakonec nás lapí totální mlha a pak i tma a nakonec i mžení...
 |
| pohled z bivakový boudy |
 |
| alpskej mlok |
To už jsme naštěstí z nejhorší pasáže pryč, a tak za svitu čelovek hledáme cestu mezi miliardou naklouzanejch kamenů. Zhruba v 1800 metrech se mžení pomalu mění v déšť na to, aby na Gruttenhütte už regulérně chcalo =D K autu dorážíme ve 20:30. Ptže je hnusně, tak zejtřejší plán na vícedýlky vypouštíme a volíme ústup domů....
That's all folks
P.S. Snad někdy střihnu video ;)
